Když to není Border collie, je to jenom pes.
Článek napsán pro časopis Agility (říjen 2012)
Toto prohlášení, které pochopitelně zlobí majitele jiných plemen, nese v sobě hodně pravdy. Border collie jsou skutečně mimořádné. Tento středně velký ovčácký pes pochází z Velké Británie, jeho chov a Plemennou knihu po mnoho let zajišťovala pro ten účel založená mezinárodní organizace pro chov ovčáckých psů ISDS, která funguje dodnes. Až do roku 1976 nebyla border collie exteriérově popsána, protože chovatele nechtěli dopustit, aby vzhled převýšil nad pracovními schopnostmi a povahou, proto nebyla uznána mezinárodními kynologickými organizacemi Kennel Club a FCI a její výskyt mimo domovinu byl velmi řídký. Hlavním cílem chovatelů, chovajících border collie registrované u ISDS, byl a je chov takových jedinců, kteří si zachovávají ty nejdůležitější vlastnosti border collií, pro které jsou století šlechtěny a chovány. Především to jsou vynikající pracovní schopnosti, díky nimž je border collie považována za nejlepšího ovčáckého psa na světě. Tyto pracovní schopnosti jsou souborem instinktivních vloh a povahových vlastností, které je potřeba v chovu upevňovat, jsou duševním bohatstvím, které je třeba chránit. Díky této historii a působení ISDS, lze ještě i dnes najít skutečné border collie se svými prapůvodními schopnostmi a ochotou pracovat. A pro tyto vlastnosti plně stojím za titulním prohlášením a doufám, že border collie nikdy nepotká osud řady dalších plemen, které vlivem špatně řízeného a moderní době podléhajícího chovu přišly jak o své vrozené vlastnosti, tak i pro tvrdou práci léty chovu dokonale přizpůsobený exteriér.
Vzhledem k výše zmíněnému se u nás, ještě před pouhými deseti lety, border collie řadily mezi málopočetná plemena a tetovací čísla narozených štěňat sotva překročila hodnotu čtyři sta. Nyní, po deseti letech, je to velmi často nejpočetnější rasa nejen v nejrůznějších sportovních disciplínách, ale dokonce i na výstavách. Předváděním těchto psů na exteriérových soutěžích a honbou za jejich tituly se bohužel zcela naplnily obavy původních chovatelů. Pořadová čísla přidělována dnes narozeným borderkám u nás vysoce převyšují počet pět tisíc. O takto monstrózní popularizaci plemene se zcela určitě velkou měrou zasloužil i rychle se rozvíjející mladý kynologický sport – agility.
Mám-li představit border collii ve vztahu k agility, pak zřejmě nosím tak trochu dříví do lesa. Snad každý, kdo jen letmo nakouknul pod pokličku tomuto kynologickému fenoménu posledních let, by mohl border collie přehlédnout jen stěží. Jsou v naprosté a zcela drtivé převaze na startovních listinách a samozřejmě také na stupních vítězů. Mnozí majitelé jiných psích ras si hromadně pořizují tyto inteligentní psí sportovce a doufají, že s nimi budou moci lépe konkurovat svým soupeřům. A pohled na úspěchy border collií v celosvětovém měřítku jim rozhodně dává za pravdu. V agility kategorie Large mohou s borderkami směle soupeřit snad jen belgičtí ovčáci, kteří však možná pro svou specifickou povahu, velikost a dojem, který na první pohled vzbuzují, zde nepatří k příliš početným plemenům. Border collie je pro agility i život mimo něj zdá se naprosto ideální pes. Středně velká, mimořádně inteligentní, pohotová a vytrvalá, stále připravena plnit přání svého pána. Tak to jistě vnímá velká část zkušené kynologické veřejnosti a stejně tak i nováčků, kteří při zvažování, které plemeno si pro agilitní sport vybrat – sáhnou po tom nejlepším – po borderce. Před časem jsem četla článek zabývající se vzrůstající popularitou tohoto plemene s výstižným názvem – Border collie, pes snů nebo noční můra? Německá autorka se zamýšlela nad postavením borderky v současné době, border collie odpovídající standardu je tvrdý a houževnatý pracovní pes, s velmi silnou genetickou výbavou pro pasení zvířat. Jenže pro toto jejich pravé poslání je dnes chová už jen hrstka majitelů. Rozhodně to však není pes domácí, v což mnozí lidé doufají a někdy také nezodpovědní chovatelé tvrdí. Nezaměstnaná, nudící se, či nedostatečně vychovaná border collie se pak stává hotovým prokletím pro svého majitele i celé okolí. Nadpis článku přesně vystihuje nejzákladnější podstatu tohoto chytrého a charismatického psíka. Border collie může být stejně dobře splněným snem, jako velkým zklamáním, záleží na tom, zda pochopíme povahu a založení tohoto skutečně mimořádně inteligentního psa a dokážeme se podle toho chovat.
Než si pořídíme pro své agility border collii měli bychom si uvědomit, že naše štěně je potomek ovčáckých psů, kteří po celé dny pracovali u ovcí a řadu situací zde museli řešit zcela samostatně. Ke svému pánovi chovali obrovský respekt, díky kterému byli ochotni podřídit se povelům a přáním ovčáka i když to znamenalo ovládnout své silné genetické vlohy pro lov zvěře. Border collie jsou náruživí lovci, díky po století upevňované vstřícné povaze, však závěrečnou fázi lovu – polapení kořisti, přenechají člověku. Nováčci v kynologii často podcení první příznaky loveckého instinktu, které se u malého štěněte projeví a následně pak po mnoho let zápasí s problémy typu nekontrolovatelného pronásledování všeho, co se pohne – ptáků, zvěře, cyklistů, ale i s dalšími potížemi s nedostatkem disciplíny úzce souvisejícími, například s odložením na startu. Pro border collie je typické, že se velmi snadno učí. Stejně rychle jako se učí všechno, co považujeme za užitečné, se bohužel učí také to, co není příliš výhodné pro náš společný život se psem či sportovní kariéru. Jakmile borderka vyzkouší něco, co jí přináší potěšení, velmi těžko se své radosti vzdává. Dokáže být v takové situaci skutečně tím nejtvrdohlavějším psem na světě. Majitel border collie proto musí být neustále ve střehu a hned v zárodku utlumit jakékoli nežádoucí chování, které náš pejsek vyzkouší a navrhnout mu jinou vhodnou alternativu. Ve výchově a výcviku není radno dopouštět se velkých chyb a omylů. Chytré a citlivé border collii pak může trvat skutečně velmi dlouho, než nám naše poklesky odpustí. Je důležité vědět, že border collie velmi těžko snáší hrubé zacházení. Samozřejmě existují řídké výjimky, ale v zásadě platí, že tento pes k vám bude vzhlížet pouze tehdy, bude-li mít k tomu opravdu důvod, budete-li mu skutečnou autoritou. Proto bývá často problematické, když neznalí rodiče pod dojmem shlédnutého filmu, či po návštěvě nějaké kynologické akce pořídí border collii malému dítěti. Dítě jen zřídka dokáže svou inteligencí i postavením v rodině border collii stačit a splnit tak výše zmíněnou podmínku. Toto plemeno navíc vyžaduje pevnou, důslednou a laskavou ruku při výchově. Agilitní běh sehraného týmu působí na první pohled jako velmi snadná záležitost. Border collie ale díky své nevšední vnímavosti a pohotovosti reakcí vyžadují na parkúru naprosto precizní vedení. I s touto situací mohou mít malé děti potíže. Z těchto důvodů nedoporučuji pořizovat příliš malým dětem pro agilitní sport border collii, rozhodně se toto soužití neobejde bez silné asistence dospělé osoby.
Tyto obecné znalosti specifických projevů border collie nám mohou být velmi užitečné i v agilitním výcviku. Borderka se docela snadno motivuje, většinou radostně a s plným nasazením pracuje prakticky bez nároku na jakoukoli odměnu, jen pro potěšení ze společné činnosti. To je jedna z úžasných vlastností tohoto v současnosti tolik populárního psa. Bohužel poměrně často je právě tato ochota pracovat dosti necitlivě zneužívána. Rutinovaný handler, který má zkušenosti s jinými rasami psů, dokáže ocenit ochotu k učení a rychlé pokroky, které s borderkou dosahuje a umí odhadnout rozumný objem práce na parkúru. Začátečníci však mívají sklon své snaživé zvíře přetěžovat a mnohdy také odbývají či úplně vynechávají odměny. Je poměrně snadné border collii přivést na pokraj sil, přesněji uštvat. Hranice, kdy k takové situaci může dojít, je velmi tenká. Border collie totiž vydrží skutečně hodně a nezkušený člověk nemusí rozpoznat, že katastrofa je již na dosah. Dopouští-li se psovod neustále chyb ve vedení a k tomu ještě dává psovi najevo, že s jeho prací není spokojen, může se stát, že se citlivá border collie psychicky zhroutí. Dokonce i workholika, jakým border collie jsou, můžeme v důsledku špatného systému výcviku či přetrénování zlomit na tolik, že ztratí o agility a spolupráci s člověkem zájem. Je tedy velmi důležité, aby každý krok ve výchově, výcviku, a samozřejmě také na parkúru měl psovod skutečně precizně domyšlený a aby si byl vědom, že i nasazení pro práci a životní síla border collie mají své limity.
Výsledkové statistiky nejrůznějších psích sportů jasně dokazují, že border collii lze považovat za dobrý recept na úspěch. Nicméně pokládám za skutečně velkou chybu, když je tento cíl jediným důvodem pro pořízení borderčího štěněte. Život není jen agilitní běh, čas strávený na parkúru je pouhým zlomkem toho, co s naším psem zažijeme během společných let. Vyhrávat chce každý, ale border collie se nehodí pro každého. Nelze zapomenout na povzdech chorvatského trenéra, závodníka a chovatele tohoto plemene Alena Marekoviče. Na svých seminářích po celém světě vidí border collie, které svého pána respektují pouze na parkúru. Pár metrů od něj se z nich stávají neovladatelná a mnohdy i agresivní zvířata. To je smutný důsledek prosté honby za výsledkem, kdy chytrým border colliím je nabízeno jediné vyžití, jediná zábava, jediný kontakt – na trati mezi překážkami. Majitelé těchto vpravdě fenomenálních zvířat by měli své psí partnery chtít pochopit, poznat jejich prapůvodní poslání, jejich charakteristické vlastnosti, dát jim co potřebují a cítit k nim dostatečný respekt. Vždyť právě díky souboru mimořádných vlastností, které britští chovatelé dali border colliím do vínku, se dnes můžeme radovat z přítomnosti tak nesmírně inteligentního a talentovaného psa, jakým border collie jsou.

Můj život s mimozemšťanem
(duben 2003)
Jmenuje se Alf, je to černobílý borderčí kluk a bydlí s námi už více než rok. Se svým filmovým hrdinou má mnoho společného - je velmi chytrý, rád jí, je s ním spousta legrace a miluje kočky. Jen ten začátek soužití byl trošku jiný, náš Alfík k nám nepřiletěl z vesmíru, ale přišel k nám po pečlivém vybírání a zvažování.
Border collie se pyšní mnoha nej v nejrůznějších oblastech činností. Notoricky známé je tvrzení, že jsou nejinteligentnějším psím plemenem na světě, jsou nepřekonatelné v pasení zvířat, často obsazují první místa v nejrůznějších sportovních disciplínách a odvětvích. Není tedy divu, že po podrobnějším studiu vloh a vlastností borderek, jsem také já zatoužila sdílet život s tímto psím druhem. Vědoma si skutečnosti, že si pořizuji psa workholika, měla jsem pečlivě naplánováno, jak naplním jeho život, aby byl u nás spokojený a šťastný. Několik pejsků různých ras už mým životem prošlo a tak jsem se cítila patřičně připravena a netrpělivě očekávala až bude Alfíkovi sedm týdnů.
Dny se nekonečně vlekly, ale nakonec přeci jen přišel ten čas a stejně jako se náhle změnil život Alfovi, změnil se i ten můj. Takřka ihned si Alfík u nás zvykl, navzdory své velké závislosti na mamince netesknil, (patřil k těm méně odvážným štěňatům, byl maminčin mazánek) a druhý den se zdálo, že tohle borderčí dítko je u nás odjakživa. Jsem přesvědčena, že Alf měl také naplánováno jak mi obohatí náš společný čas a příliš neotálel a svá předsevzetí hned začal plnit.
Úplně ze všeho nejraději má hry na honěnou, kdy on představuje toho utíkajícího a pak také velmi rád šikanuje zvířata. Jakmile oslovím naše kočky s představou, aby někam šly nebo naopak nešly, tryskovou rychlostí se přižene Alf a s výrazem "Na to máte mě, já to zařídím" se do věci vloží. Své sklony aplikuje také na méně poslušné pejsky. Sám byl ještě štěnětem a už vychovával hříšníky co nereagují na přivolání či jiný povel. Kdyby si pejsci volili povolání, náš Alfík by byl pedagogem. A jistě schopným pedagogem, protože sám velmi dobře ovládá všechny možné cviky, které vás jen napadnou.
Od samého začátku našeho soužití chvilky cvičení doslova hltá, očima na mě visí a očekává další povely, které by mohl plnit a dostat za ně nějakou dobrůtku. Při vysvětlování něčeho nového mu oči svítí nadšením a moc se raduje když se mi podaří vysvětlit mu, co po něm chci a jásám, jak šikovného mám pejska. Zakrátko zvládl klasické cviky poslušnosti a začali jsme zkoušet různé legrácky - podávání jedné, druhé a obou tlapek, válení sudů, schovávání předmětů, couvání apod. Jsou cviky, které z mé strany nepotřebovaly žádné dlouhé procedury, kupříkladu plazit se na povel. Alfík používá vlastní, poněkud zvláštní styl, já tomu říkám Meresjev (starší ročníky si jistě vzpomenou na románového hrdinu), nechává jednu přední packu při plazení pod sebou a tak je výsledkem podivné kulhání vleže.
Když byly Alfovi tři měsíce, začala jsem také s nácvikem stop. První stopa byla dlouhá jen několik metrů a co čtyři kroky jsem položila kousek piškotu. Napřed se Alfík trošku divil, co že najednou leží v trávě tolik pamlsků, ale než jsme došli na konec téhle krátké trasy, viděla jsem, jak mu to začíná docházet, jak si říká, hele, že ta šmouha na zemi s pachem paničky má něco společného s těmi dobrůtkami. Abych si své pozorování potvrdila, našlápla jsem ještě jednu stejně krátkou stopu a Alfíka navedla jen na začátek. A on už skutečně věděl. Stopa byla jednoduchá, rovná a dvojitá - tam a zpátky. Alfík vesele mrskal ocáskem a s čumáčkem přitisknutým k zemi konzumoval jeden mls za druhým.
Ačkoli by se teď mohlo zdát, že výcvik takového pejska je záležitost jednoduchá, snadná a rychlá, má svá skrytá úskalí. Předně Alfík chce být úspěšný a to nejméně na 100% nebo raději ještě více. Musím tedy velmi pečlivě zvažovat, zda-li úspěšný být vůbec může, zda jsou k tomu vhodné podmínky. Má velmi citlivou dušičku a taková se zradí velmi rychle. Neúspěchem ztrácí sebedůvěru a někdy stačí můj neuvážený projev zklamání, třeba nad chybou v parkuru a Alfíka můj málo šťastný výraz neuvěřitelně rozhodí. Chválím tedy raději více než méně a snažím se, aby mé požadavky byly úměrné okolnostem, Alfíkově věku a kondici.
Alf rád vkládá do cvičení své vlastní nápady a myšlenky a není vždy snadné zajistit, aby z toho nevznikl pěkný zmatek. Kupříkladu při povelech na dálku - sedni, lehni, vstaň, mnohdy nečeká na mou gestikulaci, rychle si sedne, lehne a vstane a je v té chvíli se sebou velmi spokojený. A je na mě, jestli mu dokážu vysvětlit, že tohle je sice príma, ale že musí svou snahu trošku přibrzdit a počkat na můj povel.
S Alfíkem se prostě nenudím a snažím se, aby se ani on nenudil se mnou. To je totiž myslím naše hlavní povinnost, pokud nepoužíváme border collie k práci, ale chováme je jen pro radost. Nesmíme dopustit, aby se s námi naše chytré činorodé borderky nudily. Měli bychom pro ně být těmi nejnápaditějšími a nejlepšími společníky.
S Alfem pravidelně navštěvujeme cvičák agility, byli jsme na letním táboře, občas se věnujeme flyballu, stopujeme, ovládáme fresbee (chvíli mi trvalo, než jsem se naučila talíř pěkně házet), podnikáme dlouhé vycházky ve společnosti našich dalších dvou domácích pejsků a také se stýkáme se spoustou Alfových psích kamarádů. Jezdíme na závody agility, vzhledem k Alfíkově věku zatím jako předskokani, zúčastňujeme se výstav, v době letních veder jsme chodili plavat, čas od času vezmu svého venkovana na špacír městem. Alfík je vždy v pohodě, nevyvede ho z klidu společnost neznámých psů, cizích lidí, rušné prostředí závodů ani měst. Když se mu přihodí něco nemilého, přiběhne ke mně abych mu pomohla - třeba utrhnout bobek, který visí na chlupech u zadečku. Kdyby jste viděli, jak se při tom na mě kouká, udělali byste to také.
Alfík je pejsek mých snů. Moc přeji vám všem a také vašim borderkám, aby jste byli se sebou navzájem spokojeni a žili radostně a naplno.

Irena Kochová a Alf Border Town
Vytištěno v časopise Borderholic