Listopad 2006 - přišly nám hezké fotečky Cheesíka a Alegry
Oznamuje séééé...
7.11. přišla šťastná zpráva - Alfíčkovi a Biggi Jane Tennant se narodilo 8 štěňátek
první foto v sekci "alfíkovy děti"




Faustík má splněny podmínky pro udělení titulu A3 Champion!!!








Alfík dostal na své stránce nové úvodní fotečky...
Pro případné zájemce o krytí potěšující informace - Alfíkovi i Faustíkovi přišly výsledky testů CEA DNA s výsledkem NORMAL

Hradecká Zlatá překážka patří k největším a nejlépe obsazeným závodům v republice. Také letos se sjelo do jezdeckého areálu v Malšovicích hodně špičkových závodníků a startovní pole dosahovalo impozantních čísel, jen v kategorii Large 58 týmů.
Autory parkurů byli Antonín Grygar a Jiřina Strnadová. Střídaly se tak poměrně vzdušné, leč velmi záludné kurzy traťového mistra Tondy Grygara s velmi technickými, malými vzdálenostmi se hemžícími kurzy Jiřky Strnadové. Každý tak měl šanci zabodovat právě v tom, co vyhovuje jeho psu lépe. Nicméně uspět na takto prestižních závodech je velmi obtížné, vítěze a poražené často dělí od sebe jen zlomky sekundy. Zlatá překážka má již své pevné místo v našem kalendáři, je to dobré srovnání výkonů naší české špičky a krásná přehlídka agilitního umění.

8.9.06 měl Alfík další psí slečnu Biggi Jane Tennant...


Úvodem svého příspěvku chci poděkovat všem Sultánkům i dalším mým kamarádům za podporu a povzbudivá slova, která přišla vždy, když jsem chtěla kvalifikačky vzdát, což jak všichni víte, bylo téměř pokaždé, co se konaly. Jen díky vám a vaší víře v naše schopnosti, jsem mohla ve středu odpoledne čekat na hradecké benzínové pumpě na autobus, který nás měl dovézt do holandského Amersfoortu.
Čtvrtek
Cestou jsme vážněji bloudili jen jednou a k polednímu následujícího dne jsme dorazili do hotelu, který byl vzdálen od haly necelou půlhodinku chůze pěšky a asi 10 minut jízdy autem. Při ubytování se přišlo na to, že realizační tým poněkud pozapomněl spočítat muže a ženy a objednal dvoulůžkové pokoje s manželskými postelemi a jednou peřinou bez ohledu na přítomné pohlaví. A tak, ačkoli jsem měla domluveno spaní s Adriankou Slezákovou, nakonec jsem sdílela pokoj s Jirkou Snopkem. Pokojíčky byly těsné, postele se nedaly rozdělit a matrace byla také jen jedna. Spala jsem tedy na dece na zemi u dveří, což bylo jediné místo, kam se člověk na zem vleže vešel. Bohužel Jiří spal velmi hlasitě a tak jsem svůj deficit z noční jízdy autobusem ještě notně prohloubila. Ale vrátím se k průběhu čtvrtečního dne. Odpoledne jsme se přesunuli do haly, kde nás čekala veterinární prohlídka. Ta byla velmi precizní, paní doktorka každého pejska podrobila důkladné kontrole a velmi mě potěšila prohlášením, že Alfík je v mimořádně dobré sportovní kondici. Následovalo přidělení šatny, která byla velmi malá a prakticky nevětratelná. Klece jsme tak tak narovnali podél stěn, pro nás už téměř nezbylo místo. Dozvěděli jsme se, že IMCY se letos účastní 16 zemí, dohromady 130 závodníků, kategorie Large tradičně nejpočetněji obsazená - 57 týmy. K večeru jsme si ještě mohli krátce ozkoušet překážky a koberec, každému závodícímu týmu byly dopřány 2 minuty. Koberec velmi klouzal a zónovky se houpaly. Alfík byl po dlouhé jízdě tak natěšený, že se mi na krátkých sekvencích disknul hned několikrát. Nebyl to zrovna povzbudivý výsledek tréninku. Po návratu do hotelu nás čekala úvodní párty, z které se však nakonec vyklubal jen raut s obrovským počtem účastníků a nekonečnými frontami u pultů s jídlem.
Pátek
IMCA byla zahájena úvodním ceremoniálem. Byl to zážitek ne nepodobný ostatním Mistrovstvím světa. Nechyběli krojovaní vlajkonoši, dárečky hostitelské země nám, účastníkům a také vystoupení místního tanečního souboru. Okamžitě jsme se nakazili atmosférou velkých závodů a s napětím očekávali první trať. Jako první se běžel jumping jednotlivců kategorie Large. Trať nebyla zvláště složitá, ale mé obavy z nepovedeného tréninku způsobily poněkud opatrnější vedení a tak jsme byli s jinak bezchybným Alfíkem penalizováni 0,69 trestnými body za čas. Znamenalo to pro nás 11. místo. Program pokračoval dalšími běhy, jejichž výsledky již určitě znáte, omlouvám se všem ostatním velikostním kategoriím, že se zde budu věnovat víceméně velikostní skupině Large. Mí spolubojovníci si vedli docela dobře, Martina s Blackie čistě, rovněž tak Ljuba s Májou, jen Radaně s Rose se sice povedl moc hezký čas, ale s dvěma chybami. Nelze se nezmínit o PAWC, tedy o Mistrovství světa handicapovaných závodníků, jejichž výkony nám vtlačily slzy do očí a při povzbuzování jsme přišli o hlas a téměř i o ruce. K večeru nás čekal ještě závod agility družstev, autorem obou parkurů byl maďarský rozhodčí Arpád Tóth. Také tato trať nevypadala nijak děsivě, běželi jsme s větší jistotou, slušným časem a čistým bodovým skóre. Bohužel chyba Máji na zóně na kladině a Blekoščino odmítnutí ve slalomu znamenalo třetí místo za Italy a Španěly. Následovalo vyhodnocení výsledků dne a předání cen, které vždy doprovázela hymna vítězného závodníka. Čekala mě noc opět na zemi u dveří, tentokrát ale v sousedním holčičím pokoji, kde bylo krásné ticho a klid.
Sobota
V sobotu čekal Largisty jen jeden běh - kolem poledne jsme se s ostatními družstvy utkali na jumpingové trati. Alfíkovi se tento parkur opravdu vydařil, kromě čistého výsledku dosáhl také velmi pěkného času. Bohužel ostatním spolubojovníkům se příliš nedařilo, Ljuba na trati upadla a výsledkem byly 4 trestné body za čas, Rose a Blackie shodily po dvou laťkách. Nejhorší běh se škrtal a počítaly se jen tři nejlepší výkony. A tak se nám přes ne příliš dobrý výsledek nakonec podařilo v tomto závodě zvítězit, Italové a zvláště Španělé neunesli tíhu odpovědnosti a Španěly po mnoha chybách dokonce předstihlo družstvo Maďarů. Nicméně po sečtení obou běhů obsadilo naše družstvo "jen" druhé místo, za Italy a před radujícími se Maďary. Nicméně při sobotním večerním vyhlašování výsledků hráli českou hymnu právě nám a že to byl zážitek mimořádný, asi nemusím moc podrobně líčit. Štastni z úspěšného dne - ostatním našim družstvům se také velmi dařilo - kategorie Small 1. a kategorie Medium 2. místo - jsme nasedli do autobusu. Bohužel nepodařilo se jej nastartovat a tak nás čekala cesta pěšky v dešti do hotelu a večer plný pochybností a nejistoty, co bude ráno, jak se do haly dostaneme a zda vůbec budeme moci odcestovat zpátky do naší vlasti. Team leader Zdeněk Spolek se na naléhání spoluzávodníků vložil do problému mého spaní a já zůstala na pokoji sama a strávila tak poslední nervózní noc v posteli.
Neděle
Páni řidiči pracovali skoro celou noc na opravě naší Karosy a tak jsme ráno odjeli do haly autobusem vstříc poslednímu závodnímu dni a celkovému zúčtování. Pro Largisty tento den znamenal dlouhé hodiny čekání na poslední běh - agility jednotlivců, kterým byl program letošního mistrovství završen. Vzhledem k tomu, že se běželo od nejhoršího umístění k nejlepšímu, naše chvíle přišla až téměř ke konci odpoledne. Trať byla složitější, bohužel pro Alfíka nepříliš příznivá, opět chyběla cílová rovinka, kde Alf obvykle svižným během do cíle získá lepší čas. Navíc hned po druhé překážce následovala vracečka na další skočku a stažení mezi bočnicemi, což natěšeného Alfa vždy zpomalí. Čekání bylo opravdu nekonečné, ale nakonec se běh přeci jen podařil, bez chyb a v dobrém čase - získali jsme 10. místo. Dařilo se i ostatním závodníkům, všichni Češi doběhli bez trestných bodů. Co mě trošku mrzelo byl fakt, že jelikož byl tento běh poslední, pořadatelé nevyvěsili výsledkové listiny, jen je rozdali našim team leadrům. Bohužel informace jak jsme dopadli se ke mně už nedostala, a tak jsem při závěrečném ceremoniálu a vyhlašování výsledků de facto nevěděla ani jak jsme závod doběhli, ani jak jsme skončili v celkovém pořadí. A nebylo to vůbec špatné, z 57 závodníků naší kategorie skončil Alfík o 0,02 trestného bodu na 6. místě. Vyhlášení výsledků bylo velkolepým koncem těchto výjimečně krásných závodů. Česká hymna zněla několikrát, kromě vítězství našich "Esek" v družstvech, zvítězila také Maruška Pankrácová se svým kokršpanělem v PAWC 3. skupině. Jelikož se jedná o dívku, která je hluchoněmá, její maminka jí naši hymnu "zpívala" ve znakové řeči a my se opět těžko bránili slzám a polykali slova písně. do naší vlasti jsme šťastní a unavení dorazili za ranního kuropění.
Mám-li zhodnotit svou účast na tomto Mistrovství světa, musím říct, že jsem opravdu velmi spokojená s Alfíkovými běhy. Všechny tratě jsme překonali plynule a bez zaváhání, zóny byly naprosto regulérně vyvedené a na to, že de facto vůbec neběháme na koberci, ani časy nebyly špatné. IMCA byla pro mne výjimečným zážitkem. Stali se z nás nakrátko čeští reprezentanti a dostali se tak mezi skupinu lidí, která žila a dýchala pro stejnou věc. Troufám si říci, že jsme utvořili opravdu skvělou partu, která se navzájem povzbuzovala a hecovala k co nejlepším výkonům. Náš pokřik Kdo neskáče není Čech, hop, hop, hop! patřil k těm nejhlasitějším a Čechy prostě nikdo ze zúčastněných přehlédnout nemohl. Fandili jsme vytrvale a hlasitě, vtipkovali, radovali se z každého podařeného běhu a samozřejmě naplno prožívali také zklamání, to když štěstí od nás odvrátilo tvář a tři naši smallíci se diskli v závodě jednotlivců tři překážky před koncem. Ale jak už jsem psala několikrát i takové agility jsou, nerozlučně k nim patří sláva a radost z vítězství, stejně jako smutek a zklamání z nepovedeného běhu. Kdykoli se závodník na trati disknul, lidé jej doprovázeli útěšným tleskáním do cíle. Byla to nádherná přehlídka pejsků, páníčků, týmů a jejich "koučů", fanoušků a rozhodčích. Ti byli velmi sympatičtí, přátelští a se smyslem pro humor, bylo na nich vidět, že i oni si užívají tu nádhernou atmosféru a že stejně jako my, agility velmi milují. Naprosto fantastické byly také spontánní hromadné tance, které jsme provozovali v přestávkách při přestavbách parkurů. Tvořili jsme barevné obrazce svými národními dresy a tancovali společně s ostatními závodníky, včetně vozíčkářů. Tu nesmírnou radost a soudržnost s lidmi, s kterými máme společnou lásku ke sportu zvanému agility si ponesu ve svém srdci a nikdy na ni nezapomenu.

V průběžném hodnocení soutěže PES ROKU se Faustík usadil na 1. místě a Alfík na 2. místě!!!


Závody v Jičíně se tentokrát opravdu vyvedly. Ve dni plném slunce a pohody jsme pietně zavzpomínali na loňský blátivý závod. Autorkou parkuru byla Jitka Novotná, o které se v zákulisí šuškalo, že je nemocná a není jí nejlíp a některé hlasy k tomu hned přidaly - tak to máme za to. Pravdou je, že ve zkoušce A3 bylo umístění látkového tunelu pod áčko vysloveně nebezpečnou a zdraví rychlých psů ohrožující záležitostí. Našim se docela dařilo technické tratě dobíhat, jen zkoušky s výjimkou profíka Alfíka nedopadly podle našich představ. Kromě bezchybného závodního servisu pořadatelé připravili nebývalé množství mimořádně kvalitních a hodnotných cen.

Pro mnohé Sultánky je účast na táboře v Žamberku již téměř tradicí, někteří z nás zde strávili příjemný agilitní týden již po páté. Počasí nám letos přálo o něco více než loni a počet účastníků byl o něco menší než v uplynulých ročnících, což se projevilo v luxusnějším servisu a celkově pohodovější atmosféře. Cvičilo se dvoufázově na dvou parkurech a téměř denně jsme ve volných chvílích vyráželi zkoumat výrobky místní skvělé cukrárny. Čtvrtek byl pak ozvláštněn Závodem lodí, které účastníci tábora vymysleli, zkonstruovali, vlastnoručně posadili na vodu a doprovázeli korytem řeky až k cíli, kterým byl poměrně vzdálený splav. Sešla se více než dvacítka mnohdy velmi kuriozních a nápaditých modelů a nade všemi zvítězil Jirka Kadaník se svou super rychlou kocábkou jednoduché konstrukce. Páteční zkoušky se odbyly pod taktovkou Zdeňka Spolka. V sobotu mu na pomoc přijela Lenka Pánková z Brna. Faustíkovi se tyhle závody moc nepovedly, naštěstí naši "dobrou reputaci" zachránil Alfík, který se stal vítězem hlavního závodu O pohár Fitmin.

Tento víkend jsem na radu mnohých přátel, naposledy a s tradičně pramalým nadšením, vyrazila na kvalifikační závody. Zimní stadion v Lanškrouně svítil novotou a prostor jako takový je opravdu exkluzivní. Naprosto zoufalý byl však koberec, který kromě toho, že se jako obvykle klouzal, vytvářel při běhu obrovské boule. Běhaly se parkury stažené z internetu, od rozhodčích, kteří budou letošní MS pískat. Byly mezi nimi "lehčí i těžší" kousky. Alfík v sobotu běhal poměrně dobře, v součtu dne byl pro mne na alarmujícím postupovém 3. místě, v neděli se ale dařit přestalo úplně, dokonce jsme si připsali jeden disk z nepozornosti. Alf, který shodí laťku jen zřídkakdy, tentokrát shazoval v každém běhu a tak se nakonec zařadil, byť o pouhý bod, až na samý konec výsledkové listiny. Nevím co bylo příčinou jeho problémů s tyčkami, buďto zde zapůsobily nějaké skryté síly a nebo vytušil, že usilujeme o opačný výsledek, než je u nás běžné.
Účast na kvalifikačních závodech mě jen utvrdila v názoru, že i v tomto sportu, když ho chcete dělat "vrcholově", musíte přistoupit na řadu omezení a nepopulárních řešení a je jen na vás, kolik jste toho ochotni překousnout. Pro mne osobně jsou nejhorší kroky vedoucí k nepohodlí mých psů. Nominovat se se dvěma psy, navíc ve stejné kategorii, s tím se tedy moc počítat nedá. Jeden pes nejspíš bude odsunut na vedlejší kolej a jak se při tom cítí, na to prostě nesmíte koukat. Nutíme-li běhat a skákat psy na koberci, je to stejné, jako bychom běhali po ledě. Hodně se to smeká a trvá nějaký čas, než se psí závodníci s tímto povrchem jakž takž sžijí. Jsou typy, které se na koberci trápí opravdu hodně. Aby se jim tlapky tolik neklouzaly, je možné zakoupit sprej a packy jím před každým během nastříkat. Viděla jsem takto ošetřeného pejska, sice se mu pomohlo v tom, že se lépe držel na koberci na nohou, na druhou stranu mu ale aplikace byla natolik nepříjemná, že se klepal po celou čtvrhodinu, než nástřik zaschl. Dosud jsem nenašla odvahu to u svých pejsků vyzkoušet. Koberec obvykle leží na tvrdém povrchu, nejčastěji betonu, takže zátěž pohybového aparátu je při skákání podstatně větší. Zimní pauza je v našich krajích dlouhá, občasným závoděním na koberci se ukrátí čekání na jaro, jenže pokud chcete na vrchol, musíte na něm pravidelně trénovat i závodit v době, kdy by se dalo běhat venku na trávě. V neposlední řadě musí být závodník připraven na to, že se stane ostře sledovaným a zhusta kritizovaným týmem všude, kam se vrtne. Výroky lanškrounského typu - co ona tam s tím psem na tom startu dělá, vždyť ona ho tam úplně uspí - se vyskytují v mnoha obdobách a každý má recept na to, co byste měli a nebo neměli dělat, jaké vážné chyby má váš výkon, o charakteru ani nemluvě. Je to zkrátka otázka priorit. Mnozí naši loňští reprezentanti tvrdí, že pro ně je životně důležité na Mistrovství světa jet. Neposuzuji, zda je to dobře nebo špatně, kdyby takoví mezi námi nebyli, asi by nebylo pro koho mistrovství pořádat. Pro mne osobně jsou ovšem životně důležité úplně jiné věci, start na závodech mezi ně vskutku nepatří.

Začínají se nám množit úspěchy potomků a jako další tady máme LET IT BE LILY GASKO PRIM, o víkendové výstavě BCCCZ se prosadila ve slušné konkurenci a získala titul BEST PUPPY. Taťka Faustík i my moc gratulujeme.

Zrána to vypadalo, že letošní Jaroměřský preclík se odbyde v příjemném ovzduší podmračeného dne. Jenže pak mraky najednou zmizely a my opět trpěli pod slunečními paprsky.
Rozhodčí Zdeněk Spolek postavil pěkné technické a přitom vzdušné parkury, trošku problém dělala klouzavá kladina. Zbrklé psy bylo potřeba na tuto skutečnost upozornit, bohužel jen hrstka páníčků si tuto skutečnost uvědomila a tak byla k vidění řada mnohdy krkolomných pádů. Našim klukům se docela dařilo, jen Faust měl tradičně smůlu ve zkoušce - dvě shozené laťky a pak v čistém jumpu patrně došlo k nadpřirozenému úkazu při měření času, bez zádrhelu na rychle proběhlé trati skončil až na 4. místě!? Alfík opět neudělal žádnou chybu, všechny běhy absolvoval v dobrém tempu, v jumpu měl postupovku 4,89m/s, jediné co zbývá opravdu ještě doladit, je jeho sestupná zóna na áčku, která je po změně nácviku sice naprosto spolehlivá, nicméně přeci jen časově ztrátová.
Jaroměřští sice nevyhodnocovali součty, ale výsledky jsou zpracované a k nahlédnutí, 1. místo obsadil v součtu jumpu a agility Faustík a 2. Alfík.

Tak si Alfík ke všem dosavadním úspěchům připisuje další a ve sportu asi největší metu - vybojoval si účast na závodech světového měřítka a na letošní IMCA v Holadském Amersfoortu pojede hájit barvy České republiky.

A kdybyste chtěli vidět jak to vypadá, když se sejdou příbuzní - aneb setkali se u Kolína, tak u Anetky nebo Dyny najdete pár fotek typu "pane pojďte, budeme si hrát" :o))) Hrátky Awárka a Chessíka jsou opravdu vypečený...

Nesnesitelné vedro, šílené horko, pekelná výheň.... to byla pravděpodobně nejčastěji používaná slova na těchto závodech, které se konaly spolu s Národní výstavou psů na výstavišti v Mladé Boleslavi (bez kousku stínu). Teploty zvláště v sobotu dosahovaly rekordních výšek. Jen naprostí blázni se v takovémto ovzduší potáceli vyprahlým parkurem, mnoho rozumnějších závodníků zůstalo doma a tak na startovní listině bylo jen kolem 60 týmů. Parkury pískala Jitka Novotná a opět mohu říci, že tratě byly zajímavé, technické i běhavé, prostě takové, jaké máme rádi. Kupodivu rozhodčí následkem vedra neumřela, ba dokonce ani neomdlela a vydržela spolu s pořadateli to peklo až do konce.
Alfík si v prvním závodě sklepl v zápalu boje jednu laťku, byla to ale jediná chybička, kterou v tom vedru za celé dva dny udělal. Faust exceloval jen v jumpech, v agility měl vždy nějakou laťku, několikrát shozenou jen chlupy na ocásku. Zkoušky se mu tentokrát nepovedly vůbec, mé reakce nebyly bohužel tak briskní, jak Faustovo vedení na parkuru vyžaduje.
V celkových součtech všech běhů si kluci vedli opravdu výborně - Faust obsadil 3. místo a Alfík zvítězil.

Část Sultánků a Snoopíků se rozhodla strávit týdenní dovolenou pospolu a tak byla uprostřed horkého července k vidění v Beskydech pořádně veliká a různorodá smečka pejsků. Krásný horský týden jsme uzavřeli závoděním ve vzdáleném Třinci, na samém konci východní části naší republiky.
Pravdou je, že jsme byli po týdenním dovolenkovém pobytu řádně unaveni. V sobotu působila naše ekipa poněkud ospalým dojmem, řada našich členů část dne strávila ve stanech či na lehátkách, dohánějíce chybějící spánek. Nicméně start jsme nezaspali ani jedinkrát a našim se docela slušně dařilo bojovat s nástrahami tratí. Autorem parkurů byl převážně hospitující Petr Noga, jeho tratě se mi osobně velmi líbily, byly běhavé, vždy s nějakým technickým zádrhelem a na správný průběh závodů dohlížela Lenka Pánková.
Závody to byly co do počtu startujících poněkud komornější, než na jaké jsme zvyklí u nás doma, na startu byla necelá šesátka týmů. Konkurence ale byla solidní, v některých velikostních kategoriích byla nejpočetněji zastoupená skupina "trojkových" závodníků. Navzdory únavě jsme získali hezká umístění a tak se třinecké klání stalo velmi pěknou tečkou za naší společnou dovolenou.

Dlouho to vypadalo, že se letos Národní pohár konat nebude. Nakonec se ale podařilo zajistit jezdecký areál v Hřibojedech a naši Sultánci se podíleli na organizaci závodů tím, že obstarávali provoz jednoho ze dvou parkurů. Po celé dva dny panovalo tropické horko a tak všem závodníkům přišla vhod polední závodní pauza, kterou zhusta využívali ke koupeli v nedalekém rybníce. Kromě klasických běhů, na které jsme zvyklí, probíhala ještě soutěž dvojic, hra paraelní slalom a závod juniorů a seniorů. Alfík v klasických soutěžích podával stabilní a dobré výkony bez chyb, svůj díl smůly si vybral v závodě dvojic. Faustíkovi se oproti tomu smůla pevně usadila za krkem a jinak pěkné běhy skoro vždy skončily nějakou drobnou chybkou, která bránila oceněním nejvyšším. Parkury stavěl Zděněk Spolek a Vendula Macková, v sobotu jsme si navíc vyzkoušeli hospitaci polského rozhodčího. Jeho A3 byla velmi velmi náročná. Hry jsme se z důvodu počasí a pracovní vytíženosti nezúčastnili a raději sbírali síly do dalších úkolů. Národní pohár byl letos ozvláštněn vystoupením živé kapely Beruška, která hrála tanečníkům až do pozdních nočních hodin. Byla jsem mile překvapená, že navzdory únavě z horkého závodního dne, agiliťáci navečer jako zázrakem ožili a vrhli se bez skrupulí do víru tance. Celkově to byly i pro mne, jakožto pomocníka na trati a závodníka v jedné osobě, moc hezké závody.

Lepší zahájení prázdnin než bylo to letošní si ani neumím představit. Do Chlumce se sjelo 80 závodů chtivých týmů z celé republiky. Vše bylo tak akorát, počasí, parkury Zdeňka Spolka a Evy Plíštilové, délka závodů a spousta pěkných cen. Alf a Faust měli svůj úspěšný den, oba bodovali a Faustík navíc získal třetí cenu v soutěži Miss sympatie. Bezpochyby divácky velmi atraktivní byl závěrečný jumping, kde se každý tým snažil předvést, jak rychle umí utíkat a k vidění byly výkony opravdu úctyhodné. Alfova postupovka 4,9 a Faustova 5,2 napovídá, jak svižné tempo bylo nutné k umístění se na bedně. Na vítěze Faustovi bohužel chybělo 0,09 sekundy, ale běh to byl úžasný a adrenalin stoupal do závratných výšek.



Poslední 5. kvalifikační závod na letošní Mistrovství světa probíhal v klimatizované hale brněnského výstaviště v rámci Intercanisu. Venku panovalo po oba dny nesnesitelné vedro, naštěstí vevnitř bylo podstatně útulněji, ale i tak jsme po doběhu mohli své oděvy doslova ždímat a pejsci těžce oddychovali. Zúčastnilo se více než 100 závodníků a kromě českých zástupců, zde byli také Litevci, Slováci, Rakušani a Němci. V kategorii Large startovalo 40 závodníků, v Mediích 35 a o něco méně ve Small.
Autory parkurů byli náš Zdeněk Spolek a rakouský rozhodčí Michael Steiner. Koberec se tradičně velmi klouzal a mnozí horliví psí závodníci na to dopláceli chybami na překážkách i trestnými body za čas.
Tratě byly spíše lehčí a běhavější než technické, dobíhali takřka všichni, jen poslední open rakouského rozhodčího byl o něco náročnější, což se odrazilo v počtu disků. V kategorii Large doběhlo pouhých 14 týmů, čímž se závěrečné pořadí nakonec přeci jen trošku zamíchalo.
Faust byl po delší nucené tréninkové pauze pěkně natěšený a spolu s klouzavým kobercem to byla naprosto zhoubná kombinace. Hned v prvním běhu několikrát upadl ve slalomu a v podobném duchu se nesly i jeho další výkony. Snažil se velmi moc a to bylo na škodu mnohem více, než kdyby zvolnil tempo. Příliš ale neshazoval i když se mu nohy rozjížděly do všech stran a tak jsem s jeho výkonem spokojená ačkoli si v tabulce zrovna nepolepšil. Navíc jsem ho v jednom běhu díky mému zaváhání poslala do disku, takže mu nic vyčítat ani nemohu.
Alf podal tradičně dobré výkony bez chyb, na koberci běží tak rychle, aby se nesmekl, takže je lhostejné, jak moc kvalitní povrch je. Vzhledem k tomu, že jsme začali s novým způsobem překonávání zón, neměl ještě výcvik zažitý a ztrácel na nich čas. Ale jinak jsem měla větší problémy já se sebou než s ním.
V součtu všech kvalifikačních běhů obsadil Faust 15. místo a Alfík si udržel vedení, čímž se kvalifikoval na otevřené mistrovství světa IMCA do Holandska, která nás čeká začátkem září.



Ani v nejdivočejších snech jsem si nepředstavovala, že by v červnu mohla být taková zima, jakou jsme si tam "na jihu" užili tento víkend. Navzdory zimní bundě, rukavicím a teplé dece, mi za celé dva dny téměř nepřestaly cvakat zuby o sebe. Nebe se bez přestání mračilo, občas pršelo a k tomu fičel ledový severák. Autorem parkurů byl Zdeněk Spolek spolu s hospitující Slávkou Podmolovou v sobotu a Petrem Nogou v neděli. Tratě byly běhavé a zajímavé, kluci podávali slušné výkony, snad jen s výjimkou posledního openu, který jsme skrz naskrz promrzlí, poněkud netradičně hrubě nezvládli. Za zvláštní zmínku stojí neuvěřitelné množství hodnotných cen, které pořadatelé pro závodníky připravili. Taková záplava užitečných věcí se snad ani nikde jinde vyhrát nedá. Pěkné prostředí prostějovského cvičáku a hezké okolí by bylo také velmi přitažlivé, jen kdyby počasí alespoň trošku odpovídalo roční době. Krásný místní dialekt a milí pořadatelé přesto vytvořili příjemné a zábavné závodní ovzduší a věřím, že žádný z účastníků si termín příštího ročníku nenechá ujít.



Musím se přiznat, že do Jihlavy se mi vůbec nechtělo. Mnohem raději bych se spolu s ostatními Sultánky vyskytovala na našich "rozkošných" závodech. A tak se mi poměrně vysoké startovné (závody pískal pan Athos Giusti ze Švýcarska) navýšilo díky mé liknavosti ještě o pozdní přihlášení.
Začínalo se zkouškami a když jsem si prohlédla trať A1, říkala jsem si, jestli jsme my Češi něco nezaspali. Osobně mi s oběma klukama těžké tratě vyhovují, takže jsme se v sobotu obešli bez diskotéky, ale pro spoustu závodníků, zvláště začátečníků, byl kurz příliš náročný. Závod Top cup má svá zvláštní pravidla, nejprve se běží semifinále - open, kde se můžete během na výbornou kvalifikovat do finále. Faust první kolo zaběhl čistě a vyhrál, Alfíkovi byly bohužel mávnuty dvě zóny na kladině - nástupní a sestupní, ačkoli na sestupnou zónu šlápl. Tímto se do závěrečného boje nekvalifikoval. Faust v druhém kole, kde bylo opravdu hodně disků, běžel výborně, ale ani jemu štěstí zrovna nepřálo, chyba na poslední překážce znamenala "jen" 6. místo.
Navečer začalo vydatně pršet, liják pokračoval po celou noc a ani ráno se počasí umoudřit nechtělo. Pořadatelé se rozhodli nedělní kvalifikační závody odvolat bez náhrady. Pro Fausta to znamená daleko menší příležitost promluvit do závěrečného hodnocení. Na trávě, na kterou je lépe aklimatizován, se mělo původně běžet 5 běhů. V prvním se ale zranil, do druhého již nenastoupil, třetí vyhrál a další dva byly zrušeny. Zbývá nám posledních šest běhů na koberci na letošním Intercanisu, které uzavřou prní kolo kvalifikačního výběru. Alfík zatím zůstává ve vedení, Faust se posunul na 13. místo.




Přibyl zase jeden malý "Faustík" - jmenuje se Chessík a k vidění je u maminky Dyny. A u alfíčkovy Hessynky jsou jeho děti. Mají už nová jména - Adja, Agfa, Alegra, Annabel, Avalanche a ten jediný klučina ve vrhu ponese svým životem jméno Alfík Junior.
Závody to byly vydařené, pořadatelé nic neponechali náhodě, výsledky byly zpracovány během okamžiku, kantýna dobře zásobena - za zvláštní zmínku stojí skvělé obležené housky. Rozhodčí byly na nás opět dvě - Lenka Pánková a hospitující Eva Plíštilová.
Parkury, které postavily, byly velmi příjemné, běhavé, rovinky se střídaly s kulišáckými pastmi.
Pořadatelé připravili opravdu výjimečně krásné a veliké poháry, které rozdávali dokonce i za zkoušky. Kromě jednotlivých běhů vyhodnocovali také součty, kde v kategorii L zabodoval Alfík. Závody končily až kolem 19 hodiny večerní, po celou dobu vyhlašování výsledků se nad námi srocovaly bouřkové mraky, ale vydatný liják se spustil naštěstí až na zpáteční cestě domů.








Bodíky na poli slávy získávají už i "dětičky"...
MVP Praha - Ferra Fitmin = V1, CAJC




A kdo to ještě neví - tak oznamuje se, že Alfík je tatínkem...


Závodu o nejlepšího zónovkáře jsme se letos zúčastnili poprvé. O jakou soutěž jde, jsme se podrobně dozvěděli až na místě. Je to skvělá příležitost pro všechny rychlé psy s dobrými zónami, v závěrečném součtu openů se totiž berou v potaz pouze chyby na zónách a čas.
Začátek klání byl stanoven na brzkou 8 hodinu a organizátoři nám po oba dva dny předváděli dokonalý pořadatelský koncert. Jinak by nebylo možné, aby závody při počtu 80 závodníků končily kolem 16 hodiny. Parkury stavěl slovenský rozhodčí Roman Lukáč a příjemně se střídaly těžké tratě s lehčími a běhavějšími. Přestavby byly rychlé a prohlídky trvaly pouhých nekompromisních 7 minut. Startovní pole obohatila spousta slovenských agilitních kolegů, v kategorii L to byly především jejich skvělé border collie (celkem běhalo 17 BOC!), ale výborní zástupci se našli také v kat. M a S. Bylo to pěkné srovnání úrovně a stylů našich dvou bratrských zemí. Co trošku odvádělo pozornost, zvláště Alfíkovu, byl snad rekordní počet háravek, jaký se kdy na závodech sešel. Jeho výkony byly touto skutečností poznamenány měrou nebývalou, nicméně Faustík na travnatém povrchu konečně našel svou pravou tvář a jeho výsledky držely naši náladu navzdory Alfíkově roztěkanosti hodně vysoko.
Prvním sobotním během byla zkouška. V kat. LA3 ji dokončil jediný Faustík, takže o vítězi bylo rozhodnuto hned po doběhu. Následoval součtový open. Mé značné nasazení s Faustíkem po boku neustály ani zcela nové kopačky a v poslední otočce na čelo před cílovou rovinkou jsem předvedla krásný pád střemhlav na záda. Ovšem dosud čisté skóre mne postavilo rychle na nohy a podařilo se nám závod dokončit a dokonce jej vyhrát. Nicméně časová ztráta způsobena kolizí, jak se později ukázalo, hrála roli v závěrečném zúčtování,. Alfík běžel také pěkně, jen odmítnutí ve slalomu ho odsunulo za první desítku. Poměrně složitý jumping znamenal pro konečně se vzpamatovšího čistého Alfa 4. místo a Faust poslal v těžkém kurzu jednu laťku k zemi. Druhý den se začínalo openem. Alfík předvedl pěkný bezchybný výkon a opět obsadil neoblíbenou 4. příčku. Faust nezaváhal a obhájil prvenství z předešlého dne. Ve zkoušce se Alfík opět disknul, Faustík doběhl na druhém místě. Závěrečný, běhavý a místy i technický, nicméně velmi rychlý jumping běželi oba kluci čistě, Faustík získal 2. a Alf 5. místo.
Pořadatelé nashromáždili naprosto neuvěřitelné množství krásných a hodnotných cen a kromě jednotlivých běhů vyhlašovali také součty obou openů - Faustík 1. místo a také Nejlepšího zónovkáře, kde se před nás o 0,2 sekundy zařadila border collie ze Slovenska, která měla v sobotním openu shozenou laťku. Popravdě spoléhala jsem na to, že celkové výsledky budou na stránkách OSY Permoník a příliš se nepídila, jak dopadl Alfík v součtech, takže jeho výsledek upřesním, jakmile se výsledky na stránkách objeví. Závody to byly vskutku exkluzivní, škoda jen, že se nezúčastníme 2. kola, které proběhne za 3 týdny v Opavě. Na dotaz hlavní pořadatelky Nadi Sedláčkové, jestli přijedu příští rok zase jsem měla jednoduchou odpověď - napiš si mě do startky :-)))


Abychom byli v sobotu v dobré kondici a řádně vyspaní, vydali jsme se na cestu již v pátek odpoledne, s úmyslem strávit pohodovou noc v místním penzionu. Jenže znáte to - Člověk míní, Pán Bůh změní.... Páteční noc se v přízemí penzionu konala velká párty, spousta notně společensky unavené mládeže vydávala takový randál, že by se probudil i mrtvý, došlo na rvačky a je jasné, že když se mezi fackami ozývalo - Bacha na auto, nemohlo být o spánku ani řeči. A tak jsme očka zamhouřili až kolem třetí hodiny ranní.
Startovní pole nebylo příliš obsazeno početně a chyběly také výrazné osobnosti naší agility. Nicméně závody to byly velmi pěkné a pohodové, kromě zkaženého kolečka na měření dráhy, kupodivu nepoznamenané žádnou katasrofou. Povrch tradičně vynikající a netradičně nám v hale bylo, dá se říct, že docela i teplo. Organismus jsme posilovali mimo jiné také slanými tyčinkami, co by sponzorským darem. Pořadatelům se dařilo plynně zvládat celou organizaci, takže závody končily v neuvěřitelný čas - kolem 16 hodiny. Autorkou tratí byla Alice Glöcknerová, některé z nich byly dlouhé téměř 200 metrů, ale osobně se mi moc líbily, většinou se krásně prolínaly rovinky s technickými pasážemi plnými pastí. Faustíkovi se tentokrát moc nedařilo, ale když už běžel čistě, tak vždy s pěkným umístěním. Zvláštní kapitolou byl Alfík, který běhal jako vítr a jeho postupovka v jumpingu 5 m/s je pro něj nejlepším výkonem celé kariéry. Ovšem takováto rychlost již znamená občas nějakou tu latičku a tak byly běhy, kde skončil pro něj netradičně poměrně hluboko v poli poražených, nicméně tři medailová umístění nejsou zrovna špatným výsledkem. Letošní Praděd Cup jsme si opět řádně užili a tak až se v roce 2007 objeví v kalendáři termíny nového ročníku, rozhodně si jej nenecháme ujít.




Neděle byla pro nás opět svátkem a vyjímečným dnem - uskutečnili jsme návštěvu u Heidy a štěňátek. Jak to všechno vypadalo viz foto v patřičném oddělení :o).


Pro alfíčkovy příznivce radostná novina... Hessynka byla na sonu a má potvrzeno, že budou štěňátka :o)








Zúčastnili jsme se schůze KA ČR, kde byl Alfíkovi oficiálně udělen titul A3CH...



V tento sváteční den jsme se zúčastnili přátelského vánočního klání v Žamberku. Hezký den ve společnosti príma lidí a tady je potřeba poděkovat pořadatelskému týmu kolem pana Vrkoče, že něco takového uspořádali v době, kdy většina lidí dá přednost klidu a nicnedělání. Tak ještě jednou díky. A málem bych zapomněl na informaci - Faustík=1.místo v Jumpingu :o)




"Aktuality" z roku 2005 a starší